29. 7. 2018 jsme se dopoledne sešli na vlakovém nádraží. Dohromady nás bylo 7. Pár minut po 11 hodině nám jel Západní express do Regensburgu. Do města jsme dojeli okolo druhé hodiny a pak šli pěšky do hotelu s názvem Kolpinghaus. Zde jsme se fotili a pak si šli vylosovat pokoj. Na tomto systému se mi velice líbilo, že za každých okolností jste se museli dostat do interakce s člověkem z jiného státu, s kterým byste se třeba nezačali ani bavit a tím si i více procvičili angličtinu.
Po zabydlení jsme dostali visačky se jménem a státem, zapsali se na workshopy a dostali podrobnější informace. Potom se naše česká skupinka rozhodla, že prozkoumáme město. Samozřejmě jsme se nikam daleko nedostali, protože jsme skončili v McDonaldu. V půl 6 jsme ale už museli být zpátky, protože bylo oficiální zahájení a posléze večeře v podobě švédských stolů. Po večeři jsme už měli volný program.
Každý den jsme měli snídani od 7 do 9. Naše skupinka volila snídani okolo 8 hodiny. V pondělí tomu nebylo jinak. Najedli jsme se a v 9 už jsme šli do Mehrgenerationenhausu. Zde měla proslov starostka Regensburgu a také jsme zde hráli hry, abychom se lépe poznali. Následoval oběd, který jsme každý den měli v kantýně na radnici. Mohli jsme si vybrat z několika hlavních jídel, salátů a desertů. Po obědě jsme měli hodinu pauzu a pak jsme se vraceli zpátky do Mehrgenerationenhausu. A protože jsme v pondělí prezentovali o našem městě, dali nám po obědě ještě nějaký čas na přípravu textu a zkoušky jestli je všechno v pořádku. Ve 4 hodiny se začalo prezentovat. Česká skupina byla čtvrtá a myslím si, že jsme obstojně zvládli přednést o našem městě. Večer jsme se všichni společně autobusem dostali na místo, kde se odehrával večerní program. Grilovali jsme, hráli kulečník, fotbal a bavili se. V 11 hodin jsme zase všichni jeli zpátky autobusem k hotelu.
Další den jsme zase všichni z české skupinky šli na snídani v 8 hodin ráno. Po snídani jsme se odebrali znovu do Mehrgenerationenhausu. Na plánu byla prezentace od organizace Plant for the Planet a od parlamentu z Regensburgu. Potom oběd a po obědě nás čekala komentovaná prohlídka v češtině celého historického města. Průvodkyně byla velice milá, měla příjemný hlas a poradila nám se vším, na co jsme se zeptali. Po prohlídce si nás vyzvedli děti z rodin, do kterých jsme šli na večeři. Já jsem byla na večeři u velice milé rodiny Klemmových s dalším Čechem a francouzskou. Jídlo mi moc chutnalo. Když jsme se najedli, paní Klemmová nás odvezla zpět do hotelu.
Ve středu začal den jako každý jiný. Snídaně a pak sraz v 9. Tentokrát jsme ale nešli na přednášky do Mehrgenerationenhausu, ale dnešní den byl celý věnovaný workshopům. Na začátku jsme se mohli zapsat do jednoho ze 7 workshopů. Já jsem se zapsala na Globalisation and Sustainable living. Další možnosti byli Gender, Human rights nebo třeba Future prospects. V mém případě jsme se na místo konání museli přepravovat autem. V každém workshopu nás bylo 7 nebo 8, což je podle mě ideální počet. Tam kde jsem byla já, jsme měli skvělou partu, všichni si sedli a musím říct, že i všichni věděli dostatečné množství informací k našemu tématu. Workshop jsme měli celý den přerušený obědem. V 6 nás odvezli zpátky ke Kolpinghausu a v půl 7 jsme všichni jeli autobusem na místo, kde se odehrávala večeře a Bowling.
Ve čtvrtek byl stejný program jako ve středu. Snídaně, workshop, oběd a workshop. Na večerní program byl naplánovaný koncert na místě zvané W1. Po koncertě někteří účastníci zpívali, hráli na hudební nástroj nebo tancovali.
V pátek jsme měli volný den a mohli jsme dělat, co jsme chtěli. Já a moji 2 kamarádi jsme se rozhodli udělat podrobnější prohlídku města. Jen jsme se procházeli, nakupovali a bavili se. V 1 jsme museli jít na oběd a po obědě jsme všichni měli sraz v Leerer Beutel, což bylo místo kde se měli prezentovat finální prezentace, které jsme připravovali na workshopech. Nejprve jsme si to mohli zkusit na nečisto. Pak jsme se šli převléci do společenského oblečení, protože tento večer měl být slavnostním zakončením celého týdne. A pak to už začalo. Bylo 7 prezentací, my byli až poslední. Všichni jsme byli strašně nervózní, ale nakonec jsme to zvládli dobře. Po prezentacích následovala večeře v podobě švédských stolů a pak jsme se mohli bavit.
Další den jsme se nasnídali, sbalili se a pak přišla ta nejtěžší část - loučení. Musím říct, že všichni byli moc skvělí. Nebyl snad nikdo, kdo by se s vámi nebavil nebo byl nepříjemný. Jsem ráda, že jsem se této konference mohla zúčastnit a všechno mi to bude moc chybět.
Napsala: Tereza Bednařová, Členka předsednictva KPDM PK